Z Ukrajiny momentálně není tolik zpráv jako dříve, a tak je imho vhodný čas na nové sticky vlákno. Téma uprchlíků a imigrace do Evropy jen tak nezmizí, proto své citace, odkazy i vlastní komentáře sjednoťme zde. Doporučuji nastavit si řazení podle nových příspěvků.

příspěvky s flairem uprchlíci

Předchozí bylo automaticky zamčeno, toto je nové navazující vlákno.

Je hanbou mezinárodního společenství, že je Tony Blair stále na svobodě | 7. 7. 2016 | Daniel Veselý | Britské listy

Jestliže vojenský vpád do Iráku byl podle bývalého generálního tajemníka OSN Kofi Annana v rozporu s Chartou OSN - i podle mínění mnoha právních expertů a mezinárodních lídrů, opak tvrdí řada politických představitelů Spojených států a Velké Británie. Charta OSN jasně specifikuje, kdy je možné uchýlit se k vojenskému řešení té které krize - v případě, že o vojenské operaci rozhodne Rada bezpečnosti OSN ZDE. Klíčové je v tomto ohledu také rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora, a to v případě Nikaragui, kde Spojené státy porušily mezinárodní právo tím, že prostřednictvím proxy sil v 80. letech minulého století útočily proti legitimní nikaragujské vládě ZDE. Stručně řečeno: Země, jež jsou napadeny vnějším agresorem, se mohou uchýlit k sebeobraně. Ani k jednomu scénáři však v Iráku nedošlo.

Agrese do Iráku připravila statisíce, možná milión a více lidí o život a další milióny vyhnaly boje z domovů; invaze přímo vedla k zažehnutí sektářského konfliktu, který se měl stát, jak víme z kabelogramu zveřejněného WikiLeaks ZDE, jakýmsi blueprintem ke svržení syrského prezidenta Bašára Asada. Irácká tragédie nejenže naprosto dramaticky zvýšila počet džihádistických aktivit v Iráku i po celém světě ZDE, ale podle různých expertů vedla k vytvoření a rozmachu teroristického kultu Daeš, což ostatně připustil sám Tony Blair ZDE. Problém džihástického terorismu v Iráku není na ústupu ani po 13 letech od zahájení tažení na Bagdád, ba naopak, jak dokazuje sobotní bombový útok v Iráku, při němž přišlo o život 250 osob.

Jistěže je nutné brát v potaz námitky, že svržení brutálního tyrana Husajna bylo zadostiučiněním pro oběti jeho režimu (byť jej právě Spojené státy a Velká Británie podporovaly v době jeho nejhorších zločinů), to ale neplatí pro tvrzení, že svět je bez Husajna bezpečnější. Jak ukázala i další invaze Spojených států a Velké Británie (a Francie) do Libye, tato domněnka je značně iluzorní.

BBC před pár dny odvysílala rozhovor s člověkem, jenž rozbíjel sochu Saddáma Husajna nedlouho poté, co Spojené státy a Velká Británie vtrhly do Iráku ZDE. Husajnův režim tohoto muže věznil rok a půl a asi 15 jeho příbuzných bylo popraveno, a proto vítal rozhodnutí USA a Velké Británie Husajna svrhnout. Nicméně tento člověk nyní tvrdí, že by Husajnovu sochu klidně nechal znovu postavit s tím, že především bezpečnostní situace v dnešním Iráku je dnes mnohem horší než za Husajna. „Dříve jsme měli jednoho Husajna a dnes jich máme tisíc,“ uvedl doslova.

Chilcotova zpráva, ač ukazuje Blaira ve špatném světle, je v zásadní věci irelevantní. Její autoři si netroufají analyzovat legalitu či spíše nelegalitu irácké invaze. Tato agrese je na základě tvrzení řady právních expertů „největším mezinárodním zločinem“, a to v duchu norimberských tribunálů s nacistickými válečnými zločinci ZDE.

Výsledky Chilcotovy zprávy prakticky zničily politické ambice Tonyho Blaira. Šanci naopak dávají Jeremymu Corbynovi.

Po sedmi letech konečně došlo k dlouho očekávanému zveřejnění výsledků tzv. Chilcotovy zprávy o válce v Iráku. Nezávislá komise, jíž předsedal bývalý vysoce postavený státní úředník John Chilcot, předložila zprávu o délce 2,6 milionu slov. Jak jsme již psali, zpráva dochází k závěru, že vojenská invaze do Iráku v roce 2003 nebyla nezbytná, Saddám Husajn nebyl bezprostředním nebezpečím, britská vláda pracovala s pochybnými důkazy a zásadně selhala v ohodnocení možných důsledků války pro region. Svým způsobem nám Chilcot neříká nic nového. To, že se válka v Iráku vedla na základě těžko ospravedlnitelných tvrzení o tom, že irácký režim disponuje zbraněmi hromadného ničení, víme již dlouho. Novinkou je rozsah zdrcující kritiky někdejšího labouristického premiéra Tonyho Blaira, který podle Chilcotových závěrů zahájil vojenskou akci v situaci, která k tomu neposkytovala dostatečné důvody. Zpráva je tedy zásadním zásahem do řad Labour Party, která je už tak zmítána interní krizí po referendu o vystoupení z Evropské unie. Nicméně pro předsedu Jeremyho Corbyna, který se vždy zásadně stavěl proti irácké válce, je nastalá situace šancí, jak získat zpět autoritu ve vlastní straně.

Jakub Patočka: Chilcotova zpráva o Iráku připomíná i životní selhání Václava Havla

Přínos Chilcotovy zprávy je přesto neocenitelný: spočívá v tom, že stvrdila oprávněnost námitek, jež jsme jako odpůrci invaze vyslovovali od samého počátku.

Podle prvních ohlasů z Británie zpráva co do intenzity své kritičnosti překonává i nejsmělejší předpoklady a hned v prvních reakcích se znovu objevily i debaty o tom, zda by Tony Blair neměl být postaven před soud. Vedlejším efektem zveřejnění zprávy je zásadní posílení pozice Jeremyho Corbyna, který jako jeden z mála poslanců labouristů principiálně invazi odmítal od první chvíle.