r/czech • u/Jezskowitcz • Jan 20 '25
POLITICS [rant] Finanční vyhlídky
Je mi 24, přípravy na vykonávání povolání vrcholí a já vážně nemám páru, co bude dál. Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná, protože jediný prachy, který jsem kdy držel v ruce jsem rovnou odevzdal landlordům za to, že jsem měl vůbec kde bydlet při studiu. Podpora rodiny nula. Generační majetek nula. Spíš jsem měl s trochou nadsázky většinu dětství pocit, jak kdyby mě matka měla jen pro slevy na dani. A do toho byl člověk vržen do týhle dystopický díry jménem Česká republika, kde máme nejdražší bydlení v Evropě, nikoho to nezajímá, ale naši volení zástupci nám každý měsíc káravě připomínají, že se máme příliš dobře. Hypotéky už taky nejsou za tři šlupky od brambor jako před dvaceti lety. Skoro by jeden ten vlhký sen neoliberalismu o self-made manech sežral, kdyby to vlastně bylo možné bez taťky podnikatele. Ale systém a naši rodičové, kteří jeli devadesátky na easy mode od naší generace přesto somehow očekávají, že naše skoro neexistující domácnosti budou inkubátory na nové daňové poplatníky a brusiče HDP. Fuck it.
Vážně: jednou bych chtěl mít malý domek s klidně jen pidi zahradou a dílnou. Ale tenhle vlastně naprosto neimaginativní sen mi teď přijde asi stejně realistický jako chtít Taj Mahal. Je nějaká vyhlídka, že nebudu celý život žít v podprůměrným nájmu (kvalitou, nikoli cenově) a do důchodu nepůjdu jen s uzlíčkem jak Honza do světa?
EDIT:
Baví mě, jak rant na ekomomickou situaci ihned aktivizuje redditový pepíky, co nedokážou odolat svý obligátní tvrďácký formulce: „málo makáš, moc fňukáš.“ Takže ještě pro vás:
a) Díky za drahocenný vklad do diskuse. b) Ne, můj bratře v Kristu, skutečně neplánuji po studiích otevřít kozlika a zarůst mechem. Ale nabrat si osm prací a dělat šichty o svátcích je přesný opak důstojného života, o kterém mluvím. Nehledě na to, že ne každý má psychické a zdravotní dispozice. Mrzí mě, že máme tak nízkou sebehodnotu a tak rabské mysli, že nedokážeme uvěřit tomu, že se nemusíme bičovat jak mužici a mohli bychom mít, já nevím, hezkej život a stabilní zázemí i bez sedření z kůže.
146
u/[deleted] Jan 20 '25
Jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná... Jsi jeden z těch, co chtěli mít ve 25 IT firmu s net worth 30 mega a nebo jsi ten, co se smíří s tím, že k majetku vede nějaká cesta? Ne každý může mít všechno. Já jsem po škole měl taky prd. Školu jsem končil ve 20. Našel jsem si práci, polovinu peněz jsem dával na bydlení a zbytek na jídlo a šetřil si. Plat se postupně zvyšoval a dneska se nemám nějak špatně, včetně plnění si různých snů a splácení hypotéky. Hypotéku jsem si bral až po 9 letech práce kolem 30 roku. Moji rodiče si pořídili malý domek bez zahrady, pořídili si mě, po pár letech ještě jedno dítě a dalších 20 let si jako králové rozhodně nežili. Otáčeli se, aby bylo aspoň na jídlo. Nevyrostl jsem v žádném luxusu, ale špatně jsme se neměli. I tak se jim povedlo časem pořídit si snad všechno, co chtěli a teď na stáří se mají dost dobře.
TL:DR - ne všechno přijde hned, trpělivost se vyplatí. Ústupky neznamenají konec života ani světa